Manžel přivedl v noci svou ženu na hřbitov, dovedl ji k čerstvě vykopanému hrobu a chladně řekl: „Toto místo je pro tebe.“ Žena ze strachu a zoufalství souhlasila s jeho podmínkami, ale později udělala něco, co donutilo jejího manžela pokleknout před ní a prosit o odpuštění.
Anna dlouho o dokumentech nechtěla ani slyšet. Zpočátku to byla jen nezávazná konverzace u kuchyňského stolu.
– Podepište to, je to formalita.
— Nic nepodepíšu. Podávám žádost o rozvod.
Její manžel se usmál, ale jeho pohled zchladl. Chtěl jen jedno: aby po rozvodu nedostala dům, firmu ani halíř.
Zůstala klidná. Řekla, že majetek bude rozdělen soudní cestou. Řekla, že se už nebojí.
O týden později se můj manžel stal podrážděným. Pak až příliš zdvořilým. A jednou večer řekl:
— Pojďme. Musíme si promluvit v soukromí.
Anna se cítila nesvá, ale nastoupila do auta. Auto zastavilo. Světlomety zvýraznily v temnotě nakloněné kříže a čerstvou, načervenalou hromadu hlíny.
„Pojď ven,“ řekl krátce manžel.
— Proč jsi mě sem přivedl? Prosím, nedělej žádné hlouposti.
– Jdi. Podívej se pozorně.
Zavedl ji k okraji jámy. Hluboké, vlhké, páchnoucí studenou hlínou. Obyčejný hrob, ale prázdný.
Manžel promluvil klidně, téměř věcným tónem:
— Představte si tu zprávu. Neznámá žena, asi třicet let. Žádné doklady. Příčinu smrti určí odborníci podle potřeby. Může se stát cokoli. Nehoda. Pohřešovaná. Kdo ji bude hledat?
Anna zbledla.
– Zbláznil ses.
„Ne. Jen chci, abys podepsal papíry a přestal mi komplikovat život. A pak odsud odejdeme, jako by se tenhle večer nikdy nestal.“
Vytáhl složku. Pero jí spadlo do dlaně.
Anna se podívala na díru, na mokrou hlínu a pak na svého manžela. Ruce se jí třásly, ale dala znamení.
„To je chytrá holka,“ řekl tiše.
Odešli, ale manžel si v tu chvíli ani nedokázal představit, že mu jeho žena připravila takovou pomstu, po které bude na kolenou prosit o milost. 
Pokračování příběhu bylo vyprávěno v prvním komentáři.
Druhý den byl můj manžel spokojený. Sebevědomě se procházel po domě, jako by mu patřil celý svět. Nevěděl, že Anna cestou do lesa stiskla tlačítko nahrávání na telefonu. Nevěděl, že před cestou poslala kamarádce zprávu se svou adresou a krátkou větou: „Kdyby se mi něco stalo, hledej mě tady.“
O tři dny později byl předvolán, „aby objasnil určité okolnosti“.
Záznam výhružného rozhovoru, souřadnice místa, prozkoumání čerstvé jámy, které si objednal na své jméno – to vše se spojilo do jednoho obrazu.
Dokumenty, které Anna tu noc podepsala, soud prohlásil za neplatné kvůli tlaku a výhrůžkám ohrožujícím její život.
Ale nikdo nemohl vzít zpět jeho slova o „neznámé ženě“.
Když vyšetřovatel suše přečetl článek o výhrůžkách zabitím a nátlaku, poprvé si uvědomil, že jámu ukázal nesprávné osobě.
Anna nekřičela. Nepomstila se. Prostě udělala jeden správný krok.
A teď se manžel díval na betonové stěny cely a snil o tom, že bude kdekoli, třeba i v té vlhké jámě, jen aby si tu noc připomněl.
